Úspěšně podnikáte, a přesto máte čas

Tomáš Hajzler: Co je (dobrý) život?

Tomáš Hajzler: Co je (dobrý) život?

Tomáši, pro ty, kdo Vás ještě neznají, můžete se v pár větách představit? V jednom článku píši, že představení musí být jasné, stručné a výstižné nebo člověk zákazníka nezaujme. Ukážete, prosím, čtenářům jak to děláte Vy? :)

Nejspíš neukážu :-(. Hledám to. Nejčastěji se představím tím, co mě pálí, co řeším, prostě co je mé téma. V mém případě je to především to, že až 8 – 9 lidí z 10 se věnuje práci, kterou nemají rádi. Podle mého je to příliš. Následky trpíme všichni. Snažím se ukazovat na příčiny a na příklady, že to jde i jinak.

Co Vy si představujete pod termínem “zodpovědnější podnikání”?

Každé podnikání škodí. Není možné podnikat a neškodit. Žijeme však v systému, který staví na piedestal spotřebu s cílem maximalizace potěšení a pohodlí. Chceme být svobodní. Neohlížíme se na druhé. Potřebujeme růst a vyhrát. Ohledy na ostatní, “zodpovědnost” (schopnost odpovědět na potřeby druhých) zdržují a omezují. Jenomže to, že myslíme (do velké míry) jenom na sebe, neohlížíme se na ostatní, si začíná vybírat stále viditelnější daň – především ve změnách klimatu a sociálních vazbách.
Když bychom spotřebovávali současným způsobem, do roku 2050 budeme potřebovat 27 planet. Ty ale nemáme! 90% veškerých škod přitom vzniká ve fázi “designu”, tj. navrhování produktů a služeb – tedy v byznysu. Každý z nás se může chovat zodpovědněji, ale teprve pokud se zaměříme na změnu přístupu k podnikání, můžeme tuhle dnešní “párty na Titaniku” zastavit. Zodpovědnější podnikání je podnikání, které si je vědomo toho, že existuje pět entit, kterým je třeba “splácet účty”, tj. zodpovídat se: 1.vlastníci, 2.zaměstnanci, 3.zákazníci, 4.komunita a 5.planeta. V takovém podnikání neexistují dnes běžné tzv. externality, staví se na principu “trojí zodpovědnosti” (“Tripple Bottom Line”), tj. výkonnost byznysu se nepoměřuje pouze podle ekonomiky, ale navíc i podle vlivu na životní prostředí a sociální vazby.
Tomáš Hajzler

Jak Vás ovlivnila Afrika v dalším rozhodování a plánech?

Těžko říct, co mě ovlivnilo jak. Afrika, především všichni moji kamarádi v Mali mi ukázali, jak důležité jsou mezilidské vztahy, doteky, tradice nebo spočinutí. Ukázali mi úplně jiný život než ten, na který jsem byl zvyklý, a já se tam proto často dívám do zrcadla, ve kterém vidím lépe to, jak žijeme my, jak žiju já a moji blízcí.

Proč chcete měnit práci a podnikání pomocí knih?

Jako dítě jsem ležel v knihách. Jsem z rodiny, ve které čtení byla a je nejčastější společenská aktivita – každý se svou knihou. Knihy miluju. Je to svět, do kterého rád a často odcházím.
Existuje jich několik, které mi v životě “přehodily výhybku”, změnily mi život. Napadlo mě, že by to nemusel být pouze můj případ. Že je nás možná víc, kteří v knihách hledáme moudrost, vodítka a odpovědi, které nám v dnešním světě chybí.

Kde vznikl tento nápad?

Přečetl jsem si ,,Svobodu v práci“ v originále a měl jsem pocit, že v ruce držím přesně to, co by mohlo pojmenovat moje téma – proč se tolik lidí věnuje práci, která je nebaví a hlavně jak to v práci nastavit tak, aby se to změnilo. Už předtím jsem četl ,,Podivína“ a napadlo mě, že by mohlo být zajímavé zkusit tyto dvě knihy vydat v Čechách, a tím téma organizace firem bez byrokracie a formální hierarchie u nás odstartovat. “Svoboda v práci” je kniha, která dá kontext, vysvětlí, jak vznikla dnešní firma dusící často poslední zbytky chuti do práce a hlavně, jak to může fungovat, když se od řízení začne přecházet k sebe-řízení. ,,Podivín“ je příběh přerodu tradiční firmy v jedno z nejsvobodnějších pracovišť světa. Dvě knihy. Kontext a konkrétní příklad přerodu. Přišlo mi, že tomu ale ještě něco chybí – příběh někoho, kdo se svobodou začínal na zelené louce. Proto jsme nakonec přidali ještě Štěstí ,,doručeno“ a v roce 2011 jsme se pustili do experimentu, kdy jsme bez jakýchkoli předchozích zkušeností domluvili práva, vydali, vytiskli 7000 knih a začali je sami prodávat. Těch 7000 je dnes dávno pryč (s výjimkou pár ,,Podivínů“), knih máme dnes sedm a na letošek chystáme dvě další. Fascinuje mě pozorovat, jak se z malého snu může stát celkem dost zajímavá realita – snad i inspirace pro ostatní – jak bez zkušeností a vlastně i relativně bez peněz zrealizovat něco s takovým dopadem.

Jak si udržujete tělo v rovnováze?

Snažím se si život nastavit tak, abych byl dost v pohybu a venku – jezdím s holkami denně na kole do školy a ze školy, pracuju na zahrádce, a když se přihlásím na nějaký 1/2 maraton (zpravidla 2-3x do roka), tak pak téměř obden běhám. Snažím se omezovat svůj čas na sociálních sítích a u emailu – s výjimkou období, kdy mám hodně projektů, se snažím odpovídat jednou za týden a soc. sítě používat výhradně k propojení s podobně smýšlejícími lidmi.
Tomáš Hajzler

Za Vaší úspěšnou kariérou stojí i pády, vlastní vyhoření. Jak jste dokázal zvednout hlavu, postavit se na nohy a budovat znovu podnikání?

No jo, těch facek, únav, ztrapnění, odmítnutí a hlavně různých slepých uliček bylo. Nevím. Snad mám od přírody vnitřní nutkání furt lézt do neznáma a od rodičů asi sílu ty pády nevzdávat a věci dotahovat.

Které 3 sny by Váš život podstatně změnily? A co děláte pro dosažení těchto snů?

Ke snům já mám nejasný vztah. Snažím se spíš bdít než snít. Tj. věnovat se tomu, co mám rád s lidmi, kteří mi jsou blízcí – bez přílišného upínání se k budoucnosti. Když bych ale mohl mít jedno přání, přál bych si rychlejší probuzení lidí zde na Zemi. Bůhví, zda je ještě čas to tu opravit. Už před deseti, patnácti lety jsem četl a poslouchal varovné zprávy o tom, že jako lidstvo “pochodujeme k útesu”, a že máme už jen pár let na to, abychom to zvrátili. Těch pár let je dnes pryč a změna, o které tito vědci už dlouho mluví se děje. Tak uvidíme.
V osobním životě jsem si letos/vloni život dost přenastavil tak, aby seděl mým potřebám. Snažíme se rozproudit sousedskou komunitu u nás v Komořanech, po letech jsem se pustil do zahradničení, spustili jsme projekt “KPZ-ky“, ve škole koordinujeme žákovský parlament a funguji v rodičovském sdružení. Snad se do konce roku vrátíme k výměnám bytů (to byl taky krásný projekt http://www.homeforexchange.com). Daří se mi vcelku nacházet čas na rodinu, přátele, dopisuji druhou knihu, slaďují své profesní aktivity do větší jednoduchosti… Prostě hromada věcí si tak nějak poslední dva roky sedá. Co bych si přál víc? Možná harmoničtější vztah mých rodičů, být trpělivější se svými dětmi, zkusit profesně fungovat v angličtině, zařídit si farmu se sadem, zvířaty a traktorem, rozmluvit se ve francouzštině…

Jak relaxujete a co Vám k tomu pomáhá?

Zahrada, kniha, mytí nádobí, uklízení, tvoření s dětmi, “hloubková debata” se spřízněnými dušemi, psaní, běh, kajak, čištění zubů, pozorování přírody, lidí, dětí, zvířat, vody a živlů obecně,…

Co Vám pomáhá udržet motivaci a směr v podnikání?

1. Pravidelný přísun příkladů omezování svobody, ničení přírody a mezilidských vztahů. 2. Pravidelný přísun příkladů toho, že to jde jinak. Že jsou lidé, kteří se profesně věnují tomu, co milují, a co je pro druhé užitečné. Že existují podnikatelé, kteří se ohlížejí i na druhé (nejsou posedlí tupým růstem a soutěžením s ostatními a nemyslí pouze na sebe)

Jak pomáháte druhým lidem, aby byli výkonní a efektivní?

Nevím. Pokud v tom někomu pomáhám tak nevědomky.
Totiž, jestli s něčím pomáhám, tak to není výkon a efektivita. Na to máme – i u nás – jiné kabrňáky. Já se zaměřuji spíš na harmonii, vztahy, potenciál, vášeň, využití talentu, souvislosti – aspoň těmito slovy bych to popsal. Jak? Přes knihy, blogy, videa, workshopy, propojování,…
tomas-hajzler-prednasi

Co je pro Vás (dobrý) život? :)

Ha, há! Nejlepší otázka na konec :-).
Dobrý život? Podle mého – existence v souladu s vnitřním nastavením každého z nás – s respektem k potřebám ostatního života. Lehko definovat. Těžko to (občas) žít.

Tomáši, děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů!
Karel

Tomáš Hajzler: Co je (dobrý) život? by

Zanechat odpověď