Úspěšně podnikáte, a přesto máte čas

Stanislava Mrázková – Od písků k eBookům

Stanislava Mrázková

Stáňo, jste celkem známá osobnost internetové komunity (info-podnikání), jestli to tak můžu říci. :) Přesto se možná najde někdo, kdo přesně neví, co děláte. Můžete se v pár větách prosím představit?

Miluju online marketing a podnikání z pláže a mým posláním je ukazovat podnikatelům, jak si pomocí toho prvního, užívat to druhé.

To dělám různými cestami, které online svět nabízí – především formou mých eBooků „Jak napsat eBook za 14 dní“ a „Jak úspěšně prodávat eBook“ a také formou článků a dalšího obsahu na mém blogu stanislavamrazkova.cz. Také spolupracuji v týmu Firmy 2.0, kde vyvíjíme aplikace, které zjednodušují podnikatelům život a tvoříme vzdělávací programy, které inspirují a ukazují cestu štěstí a bohatství.

Můžete, nám sdělit, kolik času trávíte podnikáním přímo z pláže či cest a kolik z kanceláře v Brně?

V kanceláři v Brně ani v jiné kanceláři netrávím žádný čas, protože žádnou kancelář nemám :) Pokud pracuju, tak ze svého havířovského bytu nebo v nějaké milé brněnské kavárně. Moc neumím rozlišit čas pracovní a nepracovní. Ty nejlepší nápady a myšlenky často přicházejí totiž právě, když člověk u počítače nesedí.

Pokud chcete nějaký přesnější údaj, tak za poslední rok jsem strávila 5 měsíců s mým mužem a mými dětmi v zahraničí – Itálie, New York, Mauricius. Ráda si užívám krás, které svět nabízí. Na podzim se chystáme do Nepálu.

Kde jste vzala odvahu, jít do toho a pustit se do takovéhoto typu podnikání?

Ta odvaha pramenila jak ze mne a mé velké touhy po svobodě a po tom žít život naplno, plnit si své sny a využít každý den, který na tomto světě mám, tak z lidí, kteří mě inspirovali.

V základu mě k tomuto typu podnikání nakopl můj taťka Jirka Mazur, který učí lidi obchodovat na burze a v podstatě od puberty mi vysvětloval, že chodit někam do zaměstnání a nechat se zotročit systémem je špatně, a že klasické podnikání není taky žádný med. Zasel mi nevědomky do mysli takovou první vizi podnikání z pláže. Klasické podnikání jsem si vyzkoušela několik let ve stavební firmě a musela jsem mu dát za pravdu. S tím zaměstnáním, to jsem naštěstí nikdy nezjistila :)

Dalším velkým učitelem a člověkem, který mě inspiroval, byl T. Harv Eker, autor knihy „Jak myslí milionáři“. Na jeho semináři v Londýně jsem v roce 2010 poprvé uslyšela o možnostech info-podnikání a nadchlo mě to. Ve stejné době jsem si přečetla knihu Timothy Ferrise „ 4 – hodinový pracovní týden“ a věděla jsem, že toto je přesně to, co chci. Nevěděla jsem, jak to udělám, ale věděla jsem, že přesně takový život můžu žít i já, byť to vypadalo dost nedostupně.

A zlom přišel v době, kdy se na české online scéně objevil David Kirš a jeho „Milionové impérium“. Já jsem v té době věděla, že jde info-podnikat, a že to funguje v zahraničí, ale českému trhu jsem nevěřila. Úspěch „Milionového impéria“ byl pro mne impulzem k tomu, se do toho pustit naplno taky. David mě tenkrát velmi inspiroval a inspiruje mě dodnes.

Mimochodem odvaha možná není ani to hlavní potřebné pro tento byznys. Info-podnikáním riskujete jen to, že neuspějete a nedosáhnete svého vysněného cíle. Ale teď v tom cíli stejně nejste, takže nemáte co ztratit. Můžete jen získat.

To hlavní slovo a hlavní překážka je pustit se do akce, překonat toho šotka v hlavě, který pindá, že to stejně nedokážeš. No a co? Když to nedokážeš, tak co? Změní se něco oproti tomu, co je teď?

Stáňo, co pro Vás znamená odmítnutí či kritika? Jaký postoj nebo ponaučení by si měli z toho lidé brát?

Pokud jde o kritiku podloženou reálnými fakty, tak tu beru jako podnět k zamyšlení, zlepšení a rozvoji. Často si o tuto kritiku sama říkám lidem, ke kterým mám důvěru a vím, že jejich kritika bude mít v sobě právě tento záměr – věci zlepšovat a rozvíjet. Je to kritika, jíž základem je láska.

V životě se asi častěji setkáváme ještě s jiným typem odmítání a kritiky. Jejich základem je strach. Je to ten typ odmítavé kritiky, který často používá slova jako – to nedokážeš, to je blbost, to je hrozné, to je nesmysl. Tahle kritika moc nezrcadlí reálné kvality vás nebo vašeho produktu. Ta zrcadlí jen strach a nejistoty, které v sobě mají samotní kritikové. Oni by to nedokázali, nerozumí tomu, ohrožuje je to, spouští to v nich nějaké emoce nebo příběhy, které vycházejí z jejich zkušeností, nikoli z vašich kvalit.
Často jsou to lidé, kteří vás nebo váš produkt ani moc neznají. Potřebují kolem sebe kopat, odmítat a kritizovat.

Ne vždy umím tento druhý typ kritiků přijmout vědomě, je to trochu složitější, člověku to brnká na jeho vlastní strach a ego. Ale je pro mne pomoc, vždycky si uvědomit to, jestli je za tím láska nebo strach. Často mi to pomůže nechat věci být a kritika nechat napospas jeho příběhu.

vikend-v-parizi-stana-mrazkova

V dnešní době mají lidé celkem problém najít si čas přímo sami pro sebe. Jak Vy si organizujete práci a osobní život, abyste měla čas jenom pro sebe?

Mít čas pro sebe je otázka vědomého rozhodnutí. Bohužel jsme od dětství naučení být neustále něčím zaměstnaní a zabavení a neumíme, jen tak být sami se sebou anebo s činnostmi, které nás opravdu naplňují a baví.

Já jsem byla spousty let workoholik, který se neuměl zastavit ani na minutu. Byly roky, kdy jsem únavou odpadala a měla jsem stejně pocit, že se flákám, a že je potřeba zabrat ještě více. Postupem času jsem zjistila, že tudy cesta nevede, a že život, který mi byl dán, je jen jeden, dny neúprosně utíkají, příležitosti mizí, děti rostou.

Rozhodla jsem se neplýtvat časem a životem. Nenechávat své sny, ať už velké celoživotní nebo malé každodenní na někdy, ale rozhodla jsem se, dělat věci hned, užívat si hned, plnit si sny hned, trávit čas s lidmi, na kterých mi záleží hned, včetně sebe.

Často si chvíle – hodiny, dny a týdny pro sebe nebo pro relaxaci – plánuju stejně, jako chvíle a čas na projekty, kampaně nebo pracovní zápřah. Vím, že když mě čekají dva náročné měsíce velké kampaně, musí pak následovat dva až tři měsíce totálního odpočinku. Když to nedodržím, většinou to život a mé tělo začnou vyžadovat samy.

Stáňo, za každým úspěšným člověkem jsou také i pády a prohry. Kde jste vždy brala víru a sílu se znovu zvednout a pokračovat dál za svým cílem?

Když přijde prohra, je asi přirozené mít nějaký čas období smutku a patlání se v té prohře. To, co dělí úspěšné od neúspěšných je to, že úspěšní po tomto období opráší prach a jdou zase dál. Je to přirozený proces. Když spadnete do bláta, tak se v něm přece nebudete patlat do konce života. Osprchujete se, vyperete oblečení a jdete dál.

V životě je to stejné. Kdysi jsem někde četla, že když člověk nemá peníze, může mít dva přístupy – 1) jsem chudý a vždycky jsem byl a budu, 2) jsem dočasně bez peněz. Ve svých krizových obdobích jsem se vždycky zuby nehty držela víry v bod číslo 2.

A protože vím, že za svůj život jsem zodpovědná nakonec jen já sama, tak jsem se po těch prohrách vždycky po čase otřepala a začala dělat něco proto, aby se věci otočily zase k dobrému. Nikdy mě nebavilo hrát si dlouhodobě na oběť.

Máte nějaký ověřený postup jak analyzovat danou chybu/prohru/překážku, aby se z ní člověk poučil a v budoucnu ji už neopakoval?

Snažím se vždy dopátrat příčiny ve svém vlastním jednání nebo přístupu. Nehledám chybu v jiných lidech, nehledám chybu v nešťastných náhodách nebo nepřízních osudu. Je snadné svalit vinu na někoho nebo něco. Člověku se dočasně uleví. Ale udělá tu chybu nevědomky znovu a znovu.

Přijmout vlastní pochybení, slabost nebo přešlap, to není moc příjemné pro ego. Ale je to jediná cesta, jak se poučit a jít dál.

Co je pro Vás “šťastný” život a co děláte pro to, abyste ho žila?

Šťastný život vychází zevnitř. Člověk je nejdříve šťastný, a pak má teprve skvělé vztahy, zdravé tělo, hojnost peněz, zážitků, úsměvů i radosti. Myslet si, že je to naopak, je past.

Šťastný život s sebou nese kontrasty a taky chvíle, kdy se člověk necítí dobře, všechno je na prd a nevidí ve věcech smysl. Šťastný život znamená, že tyto chvíle přijímáte jako součást, nebojujete a víte, že bez údolí by majestátnost vrcholů nebyla tak veliká.

Štěstí je stav mysli. Sama jsem zažila depku na nejkrásnější mauricijské pláži i chvíle totálního štěstí a radosti v 3+1 v havířovském paneláku. Stejně tak jsem zažila depky v paneláku a extázi na plážích. :) Nikdy to není o tom místě. Není to ani o lidech. Není to o stavu peněz na účtu ani o kvalitě jídla na talíři.

V mém životě bylo a je štěstí vždy jen o mně a o tom, co se odehrává uvnitř.

Vím, že žádná zázračná pilulka na úspěch neexistuje, přesto můžete čtenářům sdělit, jak Vy jste našla svůj klíč k úspěchu? :)

Mám pocit, že můj klíč k úspěchu se jmenuje vykročení z komfortní zóny. Komfortní zóna je styl života, ve kterém máte svoje jistoty, věci se dějí podle zaběhaných schémat, nic neriskujete, ale taky nic extra nedostáváte.

Když chcete víc, musíte ty jistoty opustit. Čím víc se zbavíte falešného pocitu kontroly nad svým životem a falešného pocitu jistot, tím větší kouzlo, pro vás, život přichystá za branami komfortní zóny. Ale dokud to nezkusíte, budou to, pro vás, jen prázdná slova.

A tak riskujte a důvěřujte tomu, že když přestanete křečovitě držet svůj život ve známých zajetých kolejích, odmění vás obzory, zážitky a okamžiky, které byste se sami ani neodvážili vymyslet.

Stáňo, moc Vám děkuji za rozhovor. Věřím, že Vaše odpovědi a myšlenky budou inspirací pro spoustu čtenářů. Přeji Vám spoustu úspěchů, štěstí a životní radosti! :)
Karel